Víkend na Heinfjordstua

O víkendu jsem si užil pobyt mimo civilizaci na chatě Heinfjordstua nějakých 40 km východně od Trondheimu. Byl to velmi vydařený první výlet na Norskou chatu.

Pátek – cesta a první večer

Na chatu nás jelo 24 (Heinfjordstua je největší chata pod správou NTNUI – sportovní asociace NTNU). Proto jsme se rozdělili na 2 skupiny, já jsem byl v té větší, která vyrážela z Trondheimu po 4 hodině. Nejprve jsme jeli do města Hommelvik, kde na nás čekalo 16 místné taxi, které nás mělo přivést do vesnice poblíž chaty. Nicméně v Hommelviku jsme se nejprve setkali s předchozí skupinou, která měla dojet k chatě školním autobusem, který však nejel. Samozřejmě se nás do taxi 24 nacpat nemohlo, takže jsme druhou skupinu nechali čekat v Hommelviku s tím, že se pro ně taxi vrátí až nás doveze k chatě.

Cesta k chatě byla po většinu doby široká lesní asfaltka pokrytá vrstvou zledovatělého sněhu – kterého ale nebylo moc, tato zima je tu na sníh skoupá. Šlo se celkem dobře i přes to, že už byla úplná tma. Těsně před chatou odbočovala přes zcela zamrzlý potok menší cesta po která jsme po pár desítkách metrů došli k chatě.

Turistická chata je místo netknuté moderní civilizací. Není tu elektřina ani tekoucí voda. Pokud se chcete zahřát musíte si zatopit v kamnech a pokud chcete mít co pít a v čem vařit musíte si vodu najít v přírodě. Jelikož bylo pod nulou, nebylo možné brát vodu z potoků, takže jsme rozehřívali led z blízkého jezera. Proto jsme se ještě potmě někteří vydali sekat led na jezero. Trochu problém byl jen s ohněm, protože všechno dříví bylo zmrzlé, takže moc dobře nehořelo. Nicméně i tak se nám podařilo oheň nakonec dostatečně rozdělat a začali jsme s vyhříváním chaty – vyhřátelnost chaty je dost subjektivní věc, někteří zůstali celý večer v bundě zatímco mě nakonec stačilo jen triko, ale kolik bylo uvnitř stupňů si odhadnout netroufám.

Měli jsme i teplou večeři, těstoviny s omáčkou a mletým masem. Na vaření je v chatě vařič spalující petrolej, s ním je jen trochu problém ho naštelovat tak aby dobře fungoval. Potom je ale rychlejší než vařit na kamnech.

Večer jsem se ještě vydal na noční focení jezera. Byla jasná noc ozářená měsícem téměř v úplňku a dobrá viditelnost na hvězdy. Bohužel byl ale také silný vítr a mráz tak odhadem 10 stupňů pod nulou, což mělo dost negativní vliv na moji schopnost fotit (jednoduše mi mrzly prsty tak že jsem nebyl schopný ovládat foťák). Nicméně já jsem ještě neměl takový problém jako baterie ve foťáku, ta se asi po 5 fotkách rozhodla, že už na to kašle a foťák se vypnul.

Večer jsme pak hráli hry v chatě a někteří využili i saunu. Spali jsme porůznu v chatě, já v prostorách pod střechou. Bohužel jediná kamna chatu nevytopí a i kdyby tak oheň v nich nevydrží hořet moc dlouho. Takže se hodí mít teplý spacák a spát v čepici. Navíc je potřeba počítat s tím, že okna nemusí moc těsnit a vzhledem k dost silnému větru to trochu profukovalo i dovnitř. Nicméně na chatě byly matrace takže alespoň není potřeba s sebou brát karimatku.

Sobota – dřevo a jezero

Ráno (tedy spíš až tak po desáté) jsme vstali do dalšího skoro-jasného ale chladného a větrného dne. Já jsem se po snídani vydal nafotit nějaké fotografie – baterie se naštěstí vzpamatovala z mrazu předchozího dne a tedy jsem nezůstal bez foťáku.

Bylo potřeba nadělat dřevo, aby jsme měli čím topit po zbytek víkendu a aby jsme měli co tu nechat těm co přijdou po nás. Dřevo bývá složené v hromadě někde poblíž chaty, a je potřeba jej nařezat a naštípat (kácet stromy je přísně zakázáno). Hromadu se dřevem jsme nakonec našli asi 2 metry od cesty kterou jsme den před tím k chatě přicházeli a nikdo si jí tehdy nevšiml.

U chaty je přístřešek na skladování dřeva a nářadí, byly tam 2 sekery 2 velké a 2 malé pily. Bohužel z velkých pil jsem byl dost zklamaný, byly uložené natažené a list byl na jedné tak křivě, že se nedala použít. Druhá se naštěstí použít dala.

Po nadělání dřeva jsme si udělali krátkou procházku po ledu a pak už byl čas na to naobědvat se z vlastních zásob. Potom už pomalu odcházela skupina 16 lidí kteří tu mohli zůstat jen jeden den a tedy nás tu na další noc zbylo jen 8 a měli jsme pro sebe celou chatu.

Odpoledne se už většině nechtělo vystrkovat nos z chaty, hlavně kvůli větru. Nicméně já s Martinem jsme se vydali prozkoumat detailněji jezero, které je podle mapy podstatě větší než to co je vidět od chaty.

Kolem jezera roste převážně borový les, připomíná vysokohorský (ale je to tím, že jsme na severu, chata je ve výšce asi 270 m n. m.) Sněhu nebylo moc a byl hodně umrzlý, šlo se celkem dobře pokud si člověk dal pozor aby neklouzal, nebo pokud se klouzal záměrně. Navíc v lese skoro nefoukalo.

Jezero má v zimě sníženou hladinu, odhadem tak metr a půl oproti normálnímu stavu. Díky tomu se dá místy chodit těsně u břehu. Došli jsme až k poloostrovu, který odděloval část jezera, která nebyla od chaty vidět. Nicméně po návratu do chaty jsme zjistily, že to co jsme považovali za druhý břeh byl jen velký ostrov a většinu jezera ještě neviděli.

Večer jsme potom zase hráli hry, výhodou bylo, že už jsme se vešli k jednomu stolu. Měli jsme také Mexickou večeři do které padlo docela dost chilli papriček. Tuhle noc jsme spal v kuchyni, takže večer mi zima nebyla, protože už jsme měli celkem příjemně vytopeno. Nicméně okna dost protahovala díky silnému větru takže do rána stejně byla zima.

Neděle – dopolední světlo a cesta zpět

V neděli dopoledne bylo velmi pěkné počasí, vítr byl trochu slabší a bylo trochu tepleji. Nicméně času už nebylo moc, protože jsme měli odcházet v jednu odpoledne.

Zpáteční cestu jsme absolvovali obdobně jako cestu tam, tedy nejprve taxíkem do Hommelviku (taxík nás nejprve nemohl najít, takže jsme chvíli čekali) a potom autobusem do Trondheimu.

Byl to rozhodně zážitek, který stojí za to, pokud budete někdy mít možnost se něčeho podobného zúčastnit, neváhejte.