Chata Holvassgamma

O víkendu 1. a 2. února jsme byli na chatě Holvassgamma severně od Trondheimu. Na následujících řádcích najdete více o tomto výletu to pravé norské divočiny.

Cesta tam

Naše cesta začala něco po sedmé hodině ráno, nejprve autobusem do centra Trondheimu a potom dalším, který nás měl odvést někam kus na sever. Cesta autobusem trvala 2 hodiny, část z toho bylo na trajektu přes fjord. Nakonec jsme vystoupili někde na křižovatce uprostřed lesů, kde ani nebyla označená zastávka.

countryside-1 countryside-2

Dále jsme pokračovali po svých, měli jsme před sebou podle všeho asi čtyři hodiny cesty. Ta z počátku vedla po silnici a občas kolem nějakého domu. Postupně se cesta změnila na lesní úvozovou cestu a nakonec jsme sešli i z této a dále jsme se orientovali podle mapy a kompasu.

Šli jsme přes pahorky porostlé občas nízkými stromy, okolo bylo spousta jezer. V této oblasti je mnoho močálů, takže hádám, že v létě by cesta tudy byla mnohem náročnější. Nicméně v zimně se tu jde celkem dobře, až na to že se člověk někdy musí klouzat nebo vyhýbat ledu.

Počasí jsme měli relativně teplé (těsně pod nulou), jediným problémem byl vítr, který byl na vrcholcích pahorků dost silný.

Naše cesta nebyla moc přímá, někdy jsme trochu bloudili, byla těžké poznat, které že jezero to vlastně vidíme aby jsme se zorientovali v mapě (není tu žádná značená cesta). Nicméně neztratili jsme se. Po čase jsme došli k velkému jezeru na jehož severním konci měla být chata.

Led vypadal poměrně hodně tlustý, takže jsme se rozhodli překonat poslední úsek cesty po něm, protože to bylo přímější. Jediným problémem bylo udržet se na místě pokud zrovna foukal silný vítr, chtělo by to aby jsme všichni měli návleky s kovovými hroty.

Led na jezeře byl podle mého odhadu tak alespoň 30 centimetrů tlustý a místy zcela průhledný, jednou jsem pod ním dokonce zahlédl menší rybu.

on-the-way-1 on-the-way-2 on-the-way-3

on-the-way-4 on-the-way-5 on-the-way-6

on-the-way-7 on-the-way-8 on-the-way-9

on-the-way-10 on-the-way-11 on-the-way-12

on-the-way-13 on-the-way-14 on-the-way-15

on-the-way-16 on-the-way-17 on-the-way-18

on-the-way-19 on-the-way-20 on-the-way-21

on-the-way-22 on-the-way-23 on-the-way-24

on-the-way-25 on-the-way-26 on-the-way-27

on-the-way-28 on-the-way-29 on-the-way-30

on-the-way-31

Chata

Cesta nám zabrala něco málo přes 4 hodiny.

Na severním konci jezera nás čekal nejprve březový lesík, zmrzlý močál a potom konečně v kopci chata. Chata je velmi pěkná, se střechou pokrytou trávou – ta byla ale částečně poškozená. Chatu údajně postavili švédští studenti architektury, kteří zde chtěli rok žít.

Uvnitř chaty je místo pro 8 lidí na spaní, velký stůl se dvěma lavicemi a samozřejmě kamna, menší ale jinak o dost lepší než na Heinfjordstua.

the-cabin-1 the-cabin-2 the-cabin-3

Odpolední výlet po okolí

Protože jsme ještě nebyli zcela vyčerpaní a slunce ještě nezapadlo, rozhodli jsme se využít příležitosti a jít se podívat po okolí. Proto jsme vyšplhali do prudkého svahu nad chatou a následně jsme se procházeli po kopcích nad jezerem. Byl tu pěkný výhled ale také silný vítr. Přesto se nikomu moc nechtělo dolů.

Nakonec jsme se přeci jen vydali dolů, ale jinou cestou přes strž v hustém, převážně smrkovém, lese. Cesta vedla přímo dolů k jezeru. Cesta to nebyla jednoduchá, ale byla o to zajímavější. V lese nad jezerem musí být určitě hodně vlhko, protože vše bylo pokryté vysokou vrstvou mechu.

Když jsme se vrátili k chatě, slunce už bylo zapadlé, ale ještě bylo světlo.

around-the-cabin-1 around-the-cabin-2 around-the-cabin-3

around-the-cabin-4 around-the-cabin-5 around-the-cabin-6

around-the-cabin-7 around-the-cabin-8 around-the-cabin-9

around-the-cabin-10 around-the-cabin-11 around-the-cabin-12

around-the-cabin-13 around-the-cabin-14 around-the-cabin-16

around-the-cabin-17 around-the-cabin-18

Večer

Bylo potřeba sehnat vodu, takže jsme se s Martinem vydali k jezeru. Můj pokus prosekat se na řece k vodě skončil neúspěchem po vysekání asi 15 centimetrů hluboké rýhy v ledu. Led tu musel být opravdu tlustý, ačkoli to tak nevypadalo a i přes to, že pod ním byla proudící voda, což bylo vidět podle vodních trav.

Nakonec jsme tedy nasekali led u břehu jezera a ten jsme potom rozpustili na kamnech.

K večeři jsme měli polévku-až-guláš z fazolí, cizrny, kukuřice a mletého masa, který jsme vařili ve velkém hrnci na kamnech. Jídla bylo dost takže jsme si někteří čtyřikrát přidali.

Rovněž jsme se také domluvili, že nemá smysl snažit se stihnou první autobus zpět. Ten totiž odjížděl v sobotu někdy v půl třetí, takže bysme museli brzo vstávat a měli bysme málo času dostat chatu do čistého stavu.

Už za tmy jsme se vydali ještě jednou pro vodu. Naše cesta byla ovšem docela zajímavá, protože jsme toho moc neviděli. Jak jsme zjistili druhý den ze stop v poprašku sněhu byli jsme v noci u řeky a cesta nebyla vůbec přímá. Ale alespoň jsme objevili loděnici.

Ráno a cesta zpět

Ráno jsme se probudili kolem desáté. Slunce již osvětlovalo protější pahorky, ale ještě ne jezero. Ještě před snídaní jsem se vydal udělat nějaké fotky.

Po té bylo potřeba uklidit chatu, naštípat nějaké dříví a Martin se rozhodl opravit trochu střechu aby byla větší šance, že vydrží do jara. S tím jsme mu pomohl a podařilo se nám alespoň připevnit fólii na střechu tak aby nevlála ve větru a aby dovnitř tolik neprofukovalo.

morning-1 morning-2 morning-3

morning-4 morning-5 morning-6

Zpáteční cestu jsme se rozhodli podniknout po jezeře, tato varianta je sice o trochu delší, na druhou stranu se ale na jezeřeadno orientuje a nemusíme překonávat převýšení. Byl to dobrý nápad.

I přes silný vítr jsme se po ledu pohybovali docela rychle, tu třetinu cesty která byla po jezeře jsme překonali asi za hodinu. Až jsem se divil jak jdeme rychle v takovém protivětru, ale možná to bylo právě tím, že se nikomu nechtělo se tam zdržovat.

Za jezerem jsem si dali krátkou pauzu na občerstvení a pak jsme pokračovali zpět k autobusové zastávce. Cesta už nyní byla celkem pohodlná. Zároveň bylo také tepleji, rozhodně nad nulou, čehož jsme si všimli už na jezeře, kde led od povrchu odtával.

way-back-1 way-back-2 way-back-3

way-back-4 way-back-5 way-back-6

way-back-7 way-back-8 way-back-9

way-back-10 way-back-11

K silnici jsme dorazili s posledním světlem někdy před šestou hodinou, zpáteční cesta nám zabrala něco přes tři hodiny. Měli jsme tedy nějakou rezervu do příjezdu autobusu, kterou jsme strávili čekáním na kládách.

Měli jsme jen trochu strach aby autobus skutečně jel a aby nám zastavil, přeci jen není tu žádná zastávka a další autobus jel až v pondělí ráno. A nocovat jen tak někde v lese by nebylo moc pohodlné.

Nicméně autobus přijel a zastavil nám. Do Trondheimu jsme dorazili po deváté a okolo půl deváté jsme byli zpět na ubytování.